Buržoairlines

12. března 2017 v 9:37 | M |  Cestování
Zřejmě prozřetelnost vyslyšela moje nářky nad nedostatkem luxusního cestování a přihrála mi možnost letět s KebabstánTurkish Airlines v byznys třídě. To zahrnuje jak let mimo dobytčák, tak i přístup do byznys salonu na různých letištích (WannabeEUTurkish Airlines spadají do Star Alliance, takže aerolinky tam patřící mají tento salon společný).

Mně se to týkalo pouze v rámci ErdoğanovaAttatürkova letiště v Istanbulu, neboť v Praze jsem většinu času strávil na odbavení u expresní přepážky pro byznysové a prvotřídní letce. Nějaký nafintěný krávy tam měly problém se odbavit, takže ekonomická třída odbíhala mnohem rychleji. Byznys salónek ve Václavu Havlovi jsem tudíž nevyzkoušel, ale alespoň jsem měl možnost strávit ještě nějaký čas s rodiči.

Po nasednutí na první let (Havel-Attatürk) jsem byl poněkud zmaten a zklamán, neboť z propagačních materiálů NěmeckéTurkish Airlines, jsem očekával něco jiného, než toto:

Naštěstí se nesedělo po třech, prostřední sedačky zůstaly neobsazené. Ale místa na nohy nebylo o moc více než v ekonomické třídě. Taktéž se jaksi nedostávalo obrazovek zábavního systému integrovaných do sedadla přede mnou. To bylo ale po vzletu polodůvtipně vyřešeno tablety, které nám letušky rozdaly. Bohužel je ale po letu zase vybraly, pff.

Na druhou stranu, jídlo bylo moc dobré. Na výběr bylo z několika možností a ještě větší byla nabídka pití (pivo, víno, limo, jogurtové nápoje atd.) Jako předkrm jsem si objednal toto:

Což bylo degustační "od všeho něco", nejlepší byl tvarohový jogurt s olivou vlevo dole a hummus.

Hlavní chod byl skopový karbanátek s bulgurem a grilovanou zeleninou:

Po přistání v Konstantinopoli jsem se vydal hledat onen zaslíbený salónek, ale zjistil jsem, že naše brána byla asi ta úplně nejvzdálenější, takž cesta k němu mi zabrala skoro 20 minut. Způsobené to bylo také šipkami, které ukazují, že máte pokračovat vpřed: Osmanům totiž ukazují směrem dolů a nikoliv nahoru (zřejmě vliv symboliky islámu a jeho vztahu k pokroku). Ovšem ne vždy, takže zmatek.

Když jsem salónek konečně našel, zjistil jsem, že to je spíše salón nebo dokonce hala, neboť se rozprostírala na dvou a půl patrech:

A architekturou připomínala hobití noru (pokud by Bilbo byl futuristický magnát):

Výběr všeho do bříška byl opravdu široký a bylo to zadara. Pití hromady, včetně nekolika velkých boxů s chlazeným alkem a nealkem, samoobslužné kavárny a čajovny, nebo dokonce volně přístupných barů, kde si mohl kdokoliv nalévat cokoliv (whiskey, likéry, vodka a jiné pálenky, víno). Jídlo se nacházelo na několika stanovištích roztříděných podle druhu: teplé a čerstvě připravované, studená kuchyně, dezerty a jednou disciplínou bylo i předvádění se na kolik způsobů umí Turci připravit olivy:

Pokud byste tam trávili alespoň čtyři hodiny, byl by pro vás k dispozici i pokoj, kde se můžete vyspat. Limit jsem ale bohužel těsně nesplnil (na navazující spoj jsem čekal 3,5 hodiny). Stejně tak i sprchy byly obsazené na zhruba hodinu dopředu, tak jsem se šel alespoň vyčůrat.

Aby se čekající nenudili, je k dispozici četné rozptýlení. Například simulátor golfového odpaliště. Nebo kino (kde ale dávali nějaký debilní film o Michaelu Jacksonovi, takže všichni spali). Nebo stěna s televizními zprávami (povětšinou ale turecké kanály), se sluchátky pro dálkový příjem. Nebo autodráha (levý kulatý pruhléd na fotografii níže):


Nebo kulečník (ano, toto je pořád na letišti):


Nebo klavíry na obou patrech, které uměly hrát i samy od sebe (ani u jednoho bohužel nebyla opička):

Ohromil jsem se, nažral jsem se, pobavil jsem se, ale pak byl čas nasednout na let do Pekingu. Užil jsem si pocit, když jsem při nástupu do letadla předběhl všechen plebs. A konečně jsem dostal to, na co jsem se těšil:

Ale chybělo tomu jedno okýnko. Dostal jsem i pěknou osobní soupravičku, jejíž součástí bylo:
  • klapky na oči,
  • špunty do uší,
  • kartáček na zuby,
  • pasta,
  • krém na ruce,
  • mastička na rty,
  • hřeben (haha),
  • důležitá nálepka "vzbuďte mne na jídlo", kterou si viditelně nalepíte na sedadlo,
  • ponožky,
  • obouvací lžíce,
  • a papuče:

Konečně jsem dostal i plnohodnotný zábavní systém, takže jsem shlédnul dva filmy. Proložil jsem je celkem pohodlným spánkem, protože ze sedadla se dá udělat vodorovné lehátko.

Suma sumárum, bylo to v cajku.

Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama